Obecné informace

Standard Wi-Fi, normalizovaný Institucí IEEE ve skupině 802.11, byl vyvinut za účelem nahrazení do té doby používaných „drátových“ sítí s cílem dosažení vyšší vnitřní mobility a současně odstranění leckdy obtížně instalovatelné síťové kabeláže. Tento dokument dále obsahuje užší specifikace rozlišené revizními písmeny: např. 802.11b a 802.11g … , liší se např. maximální dosažitelnou rychlostí (u standardu 802.11b je nejvyšší dosažitelnou rychlostí 11 Mb/s, u 802.11g je to až 54 Mb/s). Nejnovější standard 802.11n vznikl v roce 2008 a podporuje MIMO zařízení (Multiple Input, Multiple Output – mnohonásobný vstup i výstup), který používá více vysílačů a přijímačů pro zlepšení signálu.

Připojení Wi-Fi spadá dle typologie bezdrátových sítí do kategorie místních sítí WLAN – signál je dle standardu 802.11 šířen na frekvenci 2.4 GHz či 5 GHz která bývá obzvláště v prostředí měst z důvodu nižšího zarušení výhodnější.

Abychom mohli využívat technologie Wi-Fi pro přístup k Internetu, potřebujeme proto samozřejmě patřičné zařízení pro zpracování signálu (ať už na frekvenci 2.4 GHz či 5 GHz či dokonce libovolné z nich což se nazývá jako zařízení dual-band). V současné době již většina nových notebooků toto zařízení obsahuje jako integrovaný adaptér pro Wi-Fi, zařízení je ale možné dokoupit k notebooku třeba jako PCMCIA či ExpressCard Wi-Fi kartu, ke stolnímu PC jako PCI Wi-Fi kartu, v externím provedení je pak možné pořídit USB Wi-Fi klient (tzv. klíčenka) využitelný pro oba typy počítačů. Další možností je potom pořídit zařízení tzv. Access point.

Pro datový přenos prostřednictvím Wi-Fi se využívá několik typů antén, jež mají různé vlastnosti příjmu signálu. Mezi nejzákladnější parametry, které právě určují využití antén, patří zejména:

• Pracovní frekvence – již zmíněných 2.4 či 5 GHz, existují ale i tzv. dual-band antény pro obě frekvenční pásma.
• Zisk antény – ten udává schopnost zesílit přijatý signál (vyjadřuje se v jednotkách dBi).
• Polarizace – značí rovinu šíření signálu, která může být lineární horizontální (signál se šíří v horizontálním směru), lineární vertikální (signál se šíří ve vertikálním směru) či kruhová (signál šířen v kruzích). Nejčastěji bývá u antén polarizace vertikální.
• Směrovost – v podstatě říká v jakém úhlu je anténa schopna přijímat či vysílat signál, což se označuje jako vyzařovací úhel (udává se ve stupních).

Obecně platí, že na všechna zařízení provozovaná na základě generální licence GL 12/R/2000 existují přesně definované specifické požadavky. Po splnění všech těchto požadavků je vydáno tzv. Prohlášení o shodě. Kromě požadavků Generální licence rovněž splňují tyto zařízení požadavky pro radiové parametry dle normy ČSN ETSI EN 300 328, požadavky EMC dle normy ČSN ETSI EN 301 489-17 a požadavky na elektrickou bezpečnost dle normy ČSN EN 60950.

U nově budovaných přípojných míst naše společnost instaluje výhradně technologie 5 GHz, která obzvláště v prostředí měst z důvodu nižšího zarušení zajišťuje kvalitativně stabilnější přenosové parametry.